Co dělat, když nevíte, co máte udělat?

Když nevíme, co říct nebo udělat, lépe je neuchylovat se ke klišé ani k prázdným frázím, typu: „Bůh ví, co je pro tebe nejlepší.“ „Vzchop se, mohlo to být ještě horší.“ „Jednoho dne si na to vzpomeneš a budeš se tomu smát.“ „Je to Boží vůle.“ A tak dále... 

Nejlepší reakcí na bolest druhého není mluvit, ale naslouchat a vcítit se. Místo toho, abychom se ptali, co dělá Bůh, proč vláda v tomto případě nic nedělá, měli bychom si položit otázku: „Jak mohu v této situaci pomoci?“ Válka, chudoba, kriminalita – to vše jsou lidské problémy. Jsou to naše problémy. Hlad je situace, kterou jsme vytvořili my lidé. Příroda má dostatek zdrojů, aby nás všechny nasytila. Kdyby mocní tohoto Světa povolili využít vynálezy Nikoly Tesly, třeba jen všudy přítomný a neomezený zdroj elektřiny, nepotřebovali bychom ropu, plyn, uhlí a jiné nerostné suroviny! Pokud je svět zkorumpovaný, pokud je vyhlášena válka, pokud dojde k nějakému vojenskému útoku, hledá se viník, a když se NĚKDO najde "Hurá na něho"! Pokud obviníme jiné z vyvolání problémů, které jsme způsobili sami, nic se nezmění. Když chceme skutečně něco změnit, musíme něco udělat sami se sebou! Nemůžeme změnit všechno; každý z nás však může v rámci svých možností udělat alespoň něco…

Pokud nemůžeme odstranit hlad ve světě, určitě můžeme nakrmit několik hladových lidí. I když nedokážeme zabránit kriminalitě, můžeme udělat něco pro její oběti…
Moje babička mi říkávala: „Když nevíš, co udělat, abys pomohl jiným, udělej prostě to, co umíš!“
Hvězdy září ve tmě, ale nepotřebují tmu, aby zářily. Září stále. Když nás obklopí stíny, snažme se šířit světlo. Nezáleží na tom, jak je silné, tma před ním vždy uniká. Světlo – i když slabé – vždy přemůže temnotu.
„Co teď budeme dělat, když se skrylo slunce?“ zeptala se lesní zvířátka.
„Budeme dělat to, co umíme,“ odpověděla svatojánská muška.